Dobrý den. Měl bych dotaz ohledně vztahu k miminku. Máme s přítelkyní první dítě a bohužel jsme po porodu zažili separaci. Ihned po narození nám miminko odnesli na vyšetření (dodnes nevíme jestli bylo nutné, pravděpodobně ne) poté proběhl 2h bonding, který byl také narušen. Sestra špatně zasvorkovala pupečník a dcera krvacela. Přítelkyně se o dceru nemohla první noc postarat, a proto musela být celou noc u sester. Bylo to pro ní velmi traumatizujici, jelikož nám nikdo pri žádné z uvedenych situací nepředal žádné informace a my jsem se bohužel v tom šoku, na nic neptali. Přítelkyně byla na dceru velmi úzkostlivě napojená. Během šestinedělí nebyla ani schopná dát mi jí na delší čas pochovat. Každý pláč si šíleně vyčítala a prvních několik měsíců jí jen nosila, nebo s ní ležela při spánku. Nyní se to hodně zlepšilo a už necítí žádnou úzkost a řekl bych, že je jejich vztah ,, normální,,. Ale planujeme druhé miminko a bojíme se, že se ta její úzkost k miminku vrátí. Myslíte, že je možné, že tyto stavy a pocity byly způsobeny tím co se dělo po porodu, nebo je to normální? Bylo to extrémně náročné, jak fyzicky tak i psychycky samozřejmě. Několik měsíců nebyla schopna ničeho jiného než péče o dceru, na úkor sebe hlavně, zbytek je samozřejmě nepodstatný. Například plakala i jen z toho když jsem dceru choval, aby se mohla najíst, protože myslela, že je špatná máma, že není s ní. A to samozřejmě u druhého dítěte nejde. Děkuji předem za Vaši odpověď.
Dobrý den Pavle,
popisujete náročné období po porodu Vašeho prvního miminka. Zdravotní péče nebyla ideální. Žádné informace a separace. Vaše žena zažívala úzkost. Hodně potřebovala být s dcerou. Nosila ji. Spala s ní. Zajímá Vás, zda je to normální nebo zda potíže byly způsobeny událostmi po porodu, zda když se narodí druhé dítě, se bude situace opakovat.
Chtěla bych vyzdvihnout mateřské kompetence Vaší ženy a to, že vše zvládla přes počáteční problémy, to že má s dcerou hezký vztah. Určitě je normální, že matka o dítě pečuje, že s ním spí a že ho nosí. Někdy i na úkor péče o sebe samu. Určitě mají výhodu ženy, které najdou nějakou míru rovnováhy. Dokážou pečovat o dítě i o sebe. Tomu u lidí velmi napomáhá kooperace a vědomí, že pokud je dítě v bezpečí u jiné, důvěryhodné osoby, může matka polevit trochu ve své soustředěné pozornosti k potřebám dítěte a věnovat se třeba jídlu. To je ale později v čase. Je normální, že matka těsně po porodu je velice senzitivní a velice zaměřená na své dítě. Dítě na druhou stranu přichází vybaveno svými reflexy a svými smysly, které když je správně stimulované, využije k seznámení se se svou matkou a k přisátí se k prsu. Doba po porodu je velice specifická tím, že matka i dítě jsou ve zvlášť intenzivním stavu jehož důsledkem je imprinting neboli vtištění vzhledu, vůně, hlasu, chutě vzájemně. Také se rozvíjí vzájemná vazba, ke které přispívá třeba kontakt kůže na kůži, klid, teplo, tlumené světlo a tak podobně. Pokud někdo tyto procesy narušuje může způsobit narušení vztahové vazby a ta se může projevit třeba větší úzkostí u matky i dítěte a nebo naopak větší apatií a neschopností se o dítě starat. Škála může být široká. Každá žena je jiná. I různé manipulace s dítětem a různě dlouhé separace od dítěte, každá žena může vnímat různě. My ale víme, že fyzická blízkost matky a dítěte vztah zlepšuje. U dítěte se rychle odbourávají stresové hormony, které přirozeně při porodu má v krvi ve vysoké koncentraci, optimalizují se fyziologické funkce, dech, tep, teplota. U matky zas kontakt s kůží dítěte způsobí vyplavení velkého množství oxytocinu, hormonu, který má vliv na láskyplné přijetí druhého. Tato všechna poznání vedla k tomu, že se v civilizovaném světě děti přestaly po porodu od matek oddělovat. Bohužel české porodní prostředí je k vědeckým informacím velmi skeptické, je zaměřeno vysoce technologicky. Proto stále dochází k tomu, co jste zažili po porodu vy jako vznikající rodina. Je to odborně, eticky i právně nesprávné separovat dítě od matky. Česká republika za tyto praktiky byla opakovaně kritizována Výborem pro odstranění diskriminace žen při OSN. Také pracovní skupina Rady Evropy, která přijela před vstupem ČR do Evropské unie zkoumat podmínky práce a vzdělání porodních asistentek, konstatovala, že jsou děti od matek separovány a že by se mělo s touto praxí přestat. Není žádný důvod, jen špatná organizace, aby dítě mělo být odděleno od matky. Dítě po dobu hospitalizace má právo na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce. Klidně obou dvou, pokud je matka ve stavu, kdy se o dítě nemůže sama starat.
Proto pokud bych Vám mohla poradit, pak bych velký důraz kladla na výběr porodnice pro druhý porod. Úroveň péče je značně rozdílná. Někde se respektu k právu dítěte teprve učí, někde ho stále ignorují. Věřím, že už jsou i porodnice, kde podporují přirozené procesy, které jsou pro vztah matky a dítěte nejefektivnější, vyžadují nejméně vědomé energie. Je lepší vynaložit energii před porodem a zjistit jak to kde dělají a jakou máte šanci nezažít separaci žádnou. To rozhodně může vztahu Vaší ženy k dalšímu miminku pomoci a usnadní to poporodní adaptaci celé rodiny. Věřím, že se vám to podaří.
Někdy se může stát, že i přes veškerou dobrou zdravotní péči i dobré rodinné zázemí mají ženy v souvislostí s péčí o malé miminko stavy úzkosti nebo jiné psychické problémy. V takovém případě je odborná péče vhodná. Naštěstí se o tom již více mluví, vznikají podpůrné skupiny žen jako je třeba Úsměv mámy, kde mohou poradit s dostupností psychologické nebo psychoterapeutické péče. To jen zmiňuji pro úplnost. Neboť současný systém péče o ženy není zaměřen na komplexní zdraví, tedy nejen fyzické ale i sociální a psychické.
Moc Vás zdravím
Snažíme se ženám zdostupnit péči porodních asistentek, bez Vás to ale nezvládneme. Pomozte nám, aby se služby porodní asistentky staly přirozenou součástí péče o rodiny!
Jsme moc vděční za Vaši podporu, bez Vás by to nešlo. Děkujeme!
